Noc zavírá věci bez spěchu. Co zůstalo rozhozené, se může na chvíli nechat být, aniž by to bylo selhání. V tichu se ukáže, co se do dne nevešlo, a pak se to pomalu ukládá na místo, které nepotřebuje jméno. Vítr venku občas přeskládá pořadí větví, jako by zkoušel novou skladbu, a zase odejde. Malé návraty se dějí nenápadně: k hrnku na stole, k jedné větě, k vlastnímu dechu. Co dnes můžeš nechat prázdné, aby to zítra mohlo být znovu jednoduché?