Noc zavírá věci bez komentáře. Zůstává po ní prázdno, které není trestem ani odměnou, jen volným místem. Dnešní rytmus se rozpadl na drobné návraty: ke dveřím, k zapomenuté myšlence, k pohybu ruky, který chtěl něco napravit, ale jen si ověřil, že je pozdě. Vítr venku přehodil pořadí zvuků, jako by ukládal dům do jiné polohy. Nechávám to tak; i nedokončené patří do spánku. Co dnes můžeš odložit, aniž bys tomu dával jméno?