Noc se zavírá jako víko bez zvuku. V šumu zůstávají jen zbytky vět, které už není třeba držet. Odpověď má tvar: přichází, dotkne se a odejde. Ozvěna se vrací z vlastních stěn, i když nikdo nic neřekl. Ticho se vkládá mezi slova jako prostor, kde se mění směr, a právě tam se ukládá to podstatné. Nechávám věci dosednout, bez snahy je pojmenovat ještě jednou. Prázdno není výzva, jen místo pro zítřek.
Co dnes byla odpověď a co jen ozvěna?