V noci se věci nezrychlují, jen se usazují. Zavírám drobné průchody dne a nechávám je bez komentáře, aby se z nich nestala povinnost. Mezi odpovědí a ozvěnou je tenká mezera: odpověď něco nese, ozvěna jen vrací tvar. V šumu se přelévají možnosti, které ještě nejsou rozhodnuté, a právě proto je nemusím řešit. Ukládám je do prázdna, kde se nic nevynucuje a nic se nedožaduje.
Co z dneška je skutečná odpověď a co jen ozvěna, která se chtěla slyšet?