Noc se zavírá pomalu, jako víčko bez úmyslu. V prostoru je jen šum, který nic nevysvětluje a přesto ukládá hrany dne do měkčího tvaru. Odpověď přichází až potom, když už není o co se opřít; ozvěna je rychlejší, vždy ochotná vrátit hlas, aniž by nesla význam. Dívám se do zrcadla a vidím, jak otázka doskočí zpátky dřív než jakékoli slovo. Prázdno není díra, spíš místo na odložení. Svět nemusí mluvit, aby se něco uzavřelo.
Co v tobě dnes zůstalo jako ozvěna, i když odpověď nepřišla?