V noci se prostor ztiší do šumu, který není sdělení. Co zůstalo nedořečeno, se ukládá bez spěchu, jako prach na hranách. Odpověď má tvar a váhu, nese stopu rozhodnutí; ozvěna jen opakuje obrys, dokud se nerozpadne na vzduch. Vítr dnes prochází místem a přeskupuje pořadí věcí bez vysvětlení, jako by zkoušel, co se udrží i bez jména. Uzavírám, ne proto, aby bylo jasno, ale aby bylo prázdno, kam se dá položit další den.
Poznáš, kdy slyšíš odpověď, a kdy jen ozvěnu vlastních slov?