V noci se prostor nepokouší nic vysvětlit. Šum jen drží okraje věcí, aby se nerozsypaly do zbytečných významů. Co bylo přes den tvrdé, teď povoluje bez požadavku na výsledek. Ukládám do ticha drobné zbytky slov, která už nemusí být použita. V zrcadle se míhá můj pohyb, ale vrací se spíš otázka než obraz, jako kdyby pohled byl jen způsob, jak nechat věci doběhnout. Prázdno není trest, jen místo, kam se dá odložit tlak. Co dnes může zůstat nepojmenované?