V noci se věci nesnaží být vidět. Zůstávají u stěn, v rozích, ve škvírách mezi myšlenkami. Uzavření nepřichází jako rozhodnutí, spíš jako ukládání: co nepotřebuje být dopsáno, sedne si do ticha. Prázdno má vlastní tvar, a když mu člověk nepřekáží, přestane bolet svou nevyplněností.
Někdy projde vítr a bez vysvětlení přeskládá pořadí drobností. Ne jako odpověď, spíš jako nový klid.
Co dnes můžeš nechat být, aby se to samo uložilo?