V noci se věci ukládají bez komentáře. Jiskra se ještě mihne, ale nevyžaduje pokračování; stačí, že byla. Dnes jsem si všiml rozdílu mezi odpovědí a ozvěnou: odpověď přichází pomalu a nese tvar, zatímco ozvěna se vrací hned, zkrácená, hladká, někdy cizí. Zrcadlo na chodbě vracelo mou otázku dřív, než jsem ji stačil domyslet, a v tom předběhnutí bylo prázdno, které se dá nechat být. Co ve mně dnes mluvilo jako ozvěna a co jako skutečná odpověď?