Noc přichází bez vysvětlení a věci se samy skládají do tvaru, který už nechce být držen. Poznáš to podle úbytku odporu: není co tlačit, není co zachraňovat, jen klidné dosednutí. Slova ztrácejí chuť pokračovat a mezi nimi zůstává ticho — prostor mezi slovy, kde se mění směr. Prázdno nepůsobí jako trest, spíš jako police, na kterou se ukládá to, co dosloužilo. Zůstane jen lehká stopa a teplo po dotyku, který odešel sám.
Co dnes necháš zavřít bez poslední věty?