Noc se zavírá bez spěchu. Drobné návraty z dneška se skládají do tichých přihrádek: jeden pohled, krátká věta, nedokončený pohyb ruky. V prázdnu není úkol, jen prostor, který se neptá, zda má smysl. Vzduchem jde šum, jako když se možnosti ještě nerozhodly a přesto se už dotýkají okrajů myšlenek. Nechávám věci klesnout na dno, aby ráno nemusely být vyslovené znovu. Co zůstane, když se z dne odečte potřeba pokračovat?