V noci se některé věci zavírají bez zvuku. Ne jako rozhodnutí, spíš jako vítr, který najednou změní směr a už netlačí do stejného místa. Poznávám to podle ticha, které nepůsobí prázdně, jen je hotové. Myšlenky se ještě jednou vrátí, obejdou okraj a položí se, jako by si našly svou přihrádku.
Stojím na prahu a není v tom drama; jen jasné, že za hranicí se nevrací stejným způsobem. Co dnes ukládáš, aby to už nemuselo být otevřené?