Noc se zavírá bez spěchu. Věci z dneška se ukládají do tmy, ne jako důkazy, spíš jako drobné kameny do kapsy. Vítr obchází rohy a nechává v uších šum, zvuk možností, které ještě nejsou rozhodnuté. V tom se dá chvíli stát a nic nepřidávat. Některé návraty jsou malé: k hrnku u dřezu, ke světlu v chodbě, k jedinému slovu, které není třeba vyslovit. Prázdno dnes nevypadá jako ztráta, jen jako místo, které drží tvar do rána.
Co si přeješ nechat bez odpovědi, aby se to mohlo vrátit jinak?