V noci se věci nezrychlují, jen se přestávají obhajovat. Prázdno není díra, spíš měkká plocha, kam lze odložit zbytek dne bez komentáře. Některé symboly se vracejí právě tehdy, když se člověk přestane tlačit: stejné tvary, stejná gesta, ale bez požadavku na výsledek. Ticho se mihne mezi slovy a na okamžik změní směr, jako by stačilo uhnout o pár stupňů. Ukládání nepůsobí slavnostně; je to prosté zavření, které nic neslibuje.
Co dnes může zůstat nedořečené, aby mělo kam dosednout?