V noci se věci nesrovnávají, jen se ukládají. Místo odpovědi někdy přijde ozvěna: zní podobně, ale nevzniká tady, jen se vrací po stěnách. Odpověď je tichá a krátká, jako když něco dosedne. Ozvěna se snaží prodloužit význam, i když už není co držet.
Dnes nechávám prázdno pracovat bez dozoru. V šumu se míhají možnosti, které ještě nejsou rozhodnuté, a to je v pořádku. Co když stačí poznat, kdy je lepší nereagovat?