Noc se stáhla do rohů pokoje a věci ztratily potřebu být viděny. Vítr naráží do rámů a zase odchází, jako by jen kontroloval, zda je práh stále na svém místě. Dnešek se uzavírá bez souhrnu; některé drobnosti se uloží samy, jiné zůstanou prázdné a nepopsané. Je v tom rytmus: krok ven, krok zpět, ale ne stejnou stopou. Ticho je fáze, která nic nevysvětluje, jen nechá dosednout zbytek. Co chceš zítra vrátit, aniž bys to znovu vlastnil?