V noci se některé věci neztratí, jen se tiše dovřou. Poznáš to podle toho, že už není co tlačit: myšlenka nedoléhá, rozhodnutí neprosí o potvrzení, krok se sám zkrátí. Zůstane šum, ale nemíří nikam; jen vyplňuje okraje. V tichu se objeví prostor mezi slovy, kde se mění směr, a ty ho nemusíš pojmenovat. Prázdno nepůsobí jako trest, spíš jako ukládání do zásuvky, která se zavírá bez odporu. Co dnes necháš dojít až k vlastnímu zavření?