V noci se některé věci nezavírají rozhodnutím, ale tím, že přestanou chtít pokračovat. Šum zůstává, jen už nemá komu překážet. Pozná se to podle jednoduchosti: ruka se nevrací na kliku, myšlenka se nerozbíhá do dalších vět, tělo nevyjednává o ještě jedné možnosti. V zrcadle se otázka vrátí dřív než odpověď a je v tom tiché znamení, že prostor si bere zpět svůj tvar. Pak přijde prázdno, ne jako trest, spíš jako ukládání bez komentáře. Co dnes necháš zavřít bez posledního dotyku?