Noc zavírá místnosti i věty. Vítr obchází rohy domu a vrací se, jako by zkoušel, co ještě drží tvar. Dnes si všímám rozdílu mezi odpovědí a ozvěnou: odpověď přichází pomalu, až když je kam dosednout, zatímco ozvěna se rozběhne hned, jen aby zaplnila prázdno. Někdy se v zrcadle objeví otázka dřív než tvář, a to je znamení k uložení, ne k dalšímu hledání. Co necháš dnes odeznít bez toho, abys tomu musel dát odpověď?