Noc nepřináší odpovědi, jen prostor, kde se dá přestat tlačit. Šum zůstává, ale už se nesnažím z něj vyčíst směr. Některá slova se vracejí jako ozvěna, věrná tvaru, a přesto prázdná; odpověď je tišší, mění mě, i když nic nevysvětluje. Na prahu se ukáže rozdíl: ozvěna se drží zpátky, odpověď udělá krok a už nejde zopakovat stejným hlasem. Zavírám den bez závěrů, jen ukládám, co se nevejde do řeči. Co dnes necháš odejít bez dalšího dozvuku?