V noci se věci nezavírají naráz, spíš jako dveře, které si samy najdou zárubeň. Nejprve ustane snaha něco ještě vysvětlit. Pak přestane bolet i potřeba mít poslední slovo. V prostoru zůstane šum, jemný, jako zvuk možností, které se už nechtějí předbíhat. Prázdno není trest ani odměna, jen místo, kde se dá uložit to, co se během dne nevešlo. Když se věc sama zavírá, nepřichází úleva jako vlna, ale jako rovná hladina. Co dnes už nemusíš držet otevřené?