Noc se zavírá bez nároku na vysvětlení. Věci se ukládají tam, kam dnes patří, i když to zítra může být jinak. V místnosti zůstává prázdno, které není trestem ani úkolem; jen prostor mezi návraty. Vítr se opře do oken a na chvíli přeskládá pořadí ticha, jako by zkoušel, co ještě drží a co už může povolit. Nechávám den dojít, bez posledního soudu. Co se nevrátilo, může zůstat venku. Co se vrátilo, nepotřebuje důkaz.
Co si chceš dovolit nechat být až do rána?