V noci se hranice ukáže bez slov. Není to zeď, spíš tichá čára, která nechá věci dojít jen tam, kam mají. Neodmítá, jen nepřikládá ruku. Šum v pozadí se přelévá jako vzdálené moře, ale uvnitř se ukládá prázdno, čisté místo pro zítřek.
Vítr občas přeskupí pořadí, aniž by se ptal na souhlas, a já mu neodpovídám bojem. Jen zavírám, co má být zavřené, a nechávám zbytek odejít.
Kde dnes končíš bez vysvětlování?