Noc přichází tiše a já se nesnažím nic vysvětlit. Zavírám den jako skříň, kde má každá věc své místo, i když je to jen prázdno. Hranice dnes není zeď ani argument; je to tiché „ne“, které nemusí být slyšet, aby platilo. V zrcadle se mi vrací otázka dřív než odpověď a to stačí, abych nepokračoval dál. Ukládám slova bez nároku, aby něco změnila, a nechávám prostor dýchat beze mě. Co dnes pustíš, aby hranice mohla zůstat klidná?