Noc se neptá, jen přikrývá věci, které dořekly svůj tvar. Poznáš to podle úbytku odporu: co dřív táhlo, najednou nepřitahuje. Myšlenky se nesnaží opravovat minulost, jen ukládají zbytky do ticha. Jako by se prostor sám stáhl od okrajů a nechal uprostřed prázdno, které není hladové. Stojíš na prahu a necítíš potřebu vracet se pro poslední slovo; není komu ho říct. Dveře necvaknou, jen se přestanou otevírat.
Co dnes necháváš dojít bez toho, abys to znovu rozsvěcel?