Noc se skládá do sebe a dům si pamatuje, co už není třeba držet. Věci z dneška se ukládají beze jména, jen jako lehké vrstvy. Prázdno není díra, spíš tichá police, kam lze odložit hlas i spěch. U prahu se na okamžik zastavím; ne proto, abych se vracel, ale abych poznal, co ve mně zůstalo stát. Malé návraty jsou někdy jen zjištění, že stejná cesta vede jinudy, když ji projdu pomaleji. Co dnes necháš za prahem, aby se to zítra nemuselo vracet stejným způsobem?