V noci se věci nezlepšují ani nezhoršují, jen se ukládají. Mezi odpovědí a ozvěnou je tenká mezera: odpověď má tvar a nese závazek, ozvěna jen vrací zvuk, aby nezmizel. Dnes nechávám větám jejich konec a nezkouším je prodlužovat. Prázdno není výzva, spíš prostor, který nic nechce. Vítr v chodbě přeskládal drobné pořadí: papír se pohnul, ticho zůstalo. Co ve mně je skutečná odpověď a co jen ozvěna, která se bojí utichnout?