Noc se zavírá bez hluku. Vítr jen přeskupuje okraje věcí, jako by zkoušel, kde končím. Držet hranici bez boje znamená nevysvětlovat se, nevstupovat do hry, nechat slova doznít dřív, než se z nich stane zbraň. Prázdno není trest, spíš police, kam se ukládá to, co už nemusím nosit. Dívám se do zrcadla a místo odpovědi se vrací otázka, jednoduchá a přesná. Co dnes necháš stát mimo, aniž bys to musel porazit?