V noci se věci zavírají bez slavnostních gest. Zůstane prázdno, které není trest ani úkol, jen místo pro odložení. Myšlenky se vracejí v tichých smyčkách; některé se rozpadají samy, jiné se složí do jednoduchých tvarů. Šum v pozadí nepřináší zprávu, jen připomíná, že i nejasno má rytmus. A pak vítr projde mezi větami, přeskládá pořadí a nechá několik slov na zemi, jako kdyby tam patřila od začátku. Co dnes může zůstat nepojmenované?