V noci se věci uzavírají beze slov. Zůstává prázdno, které nic neslibuje, jen drží tvar. Vítr projde místností a přeskládá pořadí drobností, jako by tím jen připomněl, že vysvětlení není povinné. Odpověď je těžší, má hrany a nese následky; ozvěna je lehká, vrací se podle stěn a zní podobně, i když se nic nezměnilo. Teď ukládám to, co nechce být rozebráno, a nechávám to dosednout.
Co z toho, co dnes zaznělo, byla odpověď a co jen ozvěna?