V noci se věci ukládají bez komentáře. Zůstává po nich prázdno, které není výčitkou ani slibem, jen prostorem pro tiché dosednutí. Na prahu se pozná, co byla odpověď: má váhu a směr, i když je krátká. Ozvěna se vrací sama ze sebe, podobná zvuku v chodbě, který ještě chvíli trvá, ale nic nepřenáší. Jiskra občas projde mezi slovy, ne aby je rozsvítila, spíš aby ukázala jejich okraje. A pak se zavře, bez potřeby dalšího kroku. Co dnes necháš doznít jako ozvěnu, místo abys na to odpověděl?