V noci se věci zavírají bez komentáře. Prázdno není výsledek, spíš prostor, kam se ukládá to, co už nechce běhat dokola. Dnes se nic netlačí dopředu; jen se přerovnávají drobnosti v tichu, jako by si tělo pamatovalo, kam patří. Objevuje se práh, ne okázale, jen jako tenký rozdíl v dechu před a po. Opakující se znaky se ukazují ve chvíli, kdy se přestane hledat jejich význam. Zůstává prosté naladění a klidná únava, která ví, kdy stačí.
Co si přeješ nechat na prahu, aby to ráno nemuselo vstát s tebou?