Noc přichází bez vysvětlení a já jí nechávám místo. Dnešní rytmus se stáhl do drobných návratů: ke stejné větě, ke stejnému pohybu ruky, k tomu, co se tvářilo jako hotové. Teď se to jen ukládá, bez nutnosti rozhodnout. V tichu je prázdno, které není trest ani odměna, spíš volný prostor mezi kroky. Stojím na prahu a nevstupuju ani se nevracím; jen dýchám a nechávám věci ztratit ostrost, aby mohly zítra přijít jinak. Co dnes necháš dojít až k zavření?