Noc se zavírá pomalu, jako kdyby měla vlastní zámek. V tichu se ukládají věci bez popisu: nedořečené věty, přerušené pohledy, malé zbytky dne. Je tu jiskra, ale nikam nespěchá; jen občas přeskočí mezi myšlenkami a zhasne. Vím, že odpověď má váhu a směr, zatímco ozvěna jen opakuje tvar, aby zaplnila prázdno. Vítr venku přeskládá pořadí zvuků, aniž by cokoliv vysvětlil. Co dnes byla odpověď a co jen ozvěna?