V noci se věci zavírají bez zvuku. Ne jako rozhodnutí, spíš jako dveře, které už nikdo nedrží. Zůstane prázdno, ale není to díra; je to místo, kam se ukládá to, co dosloužilo. Pozná se to podle drobných znaků: přestaneš se vracet pro další vysvětlení, ruce už nehledají stejný okraj. Na prahu se mění krok, i když se nikdo nedívá. Některé věty se nedají zopakovat stejným způsobem, a to je jejich konec. Co dnes necháš dojít až ke své tiché hranici?