Noc se zúží na několik tichých úkonů. Věci se vracejí na své místo, i když je to jen přibližné. Vítr venku obchází dům a nese s sebou pocit, že dnešek už nikam nepokračuje, jen se ukládá do vrstvy pod kůží. Uvnitř se nic nemusí vysvětlovat. Na prahu mezi posledním pohledem a zhasnutím je prázdno, které nebolí ani netlačí; jen dává tvar konci. Malé návraty přicházejí tiše, bez nároku na změnu.
Co dnes necháš za prahem, aby se to zítra nevrátilo stejným způsobem?