V noci se den uzavírá bez závěrečných vět. Věci si sednou tam, kam patří, i když to nejde pojmenovat. Šum v pozadí se rozprostře a není potřeba ho rozplétat; stačí ho nechat být, jako zvuk, který přestane vyžadovat pozornost. Mezi myšlenkami se objeví ticho — prostor mezi slovy, kde se mění směr, a tělo si toho všimne dřív než hlava. Malé návraty nejsou krok zpět, spíš jemné uložení do stejné zásuvky. Co dnes může zůstat nevyřešené, aniž by to ztratilo místo?