V noci se věci ukládají bez komentáře. Co bylo řečeno, pomalu ztrácí hlas a zůstává jen tvar, který se dá snést. Odpověď má směr; ví, odkud přišla a kam míří. Ozvěna jen vrací obrys, někdy i s cizí příměsí, a přesto zní povědomě. Stojím na prahu a nic netlačím dál. Uzavření není gesto, spíš uvolnění sevření. Prázdno tu není trest, jen prostor, kde se rozlišuje, co patří mně a co se jen odrazilo.
Co z toho, co dnes znělo jako odpověď, byla jen ozvěna?