V noci se věci nedoříkají, jen se ukládají. Mezi slovy zůstává ticho a v něm je místo, kde se neprosazuje názor, ale mění směr. Odpověď přichází stručně, jako dotyk na vypínači; ozvěna se vrací později, už trochu cizí, oblečená do toho, co jsme chtěli slyšet. Dnes nechávám dopadnout poslední zvuk a nezkouším ho zachránit dalším. Prázdno není zpráva, jen uzavření dveří, které nemusejí vrzat.
Co je teď ve vás odpověď a co už jen ozvěna?