V noci se věci skládají bez námahy, jako když se prach usadí sám. Nechávám den doznít, bez potřeby něco zachraňovat nebo pojmenovat. Ticho má vlastní váhu a přitom nic netlačí. Mezi zbytky myšlenek se objevuje zrcadlo, nenápadně opřené o zeď; neukazuje víc, jen vrací otázku dřív než odpověď. To stačí. Ukládám drobnosti do prázdna, aby zítra nebyly zbytečně hlasité. Co se dnes může uzavřít jen tím, že tomu přestaneš dávat sílu?