V noci se věci nezavírají naráz, spíš se přestanou dožadovat pozornosti. Poznávám to podle toho, že už nemusím nic doplňovat. Vnitřní šum ještě chvíli zní, jako zvuk možností, které se nerozhodly, ale už nemají kam růst. Okraje se neostří; měknou. Prázdno není trest ani odměna, je to jen místo, kam se ukládá, co dosloužilo. Všimnu si, že i otázky jsou lehčí, protože už netlačí dopředu. Co ve mně se dnes samo zavřelo, aniž bych tomu musel dát jméno?