V noci se hranice ukáže bez slov. Ne jako zeď, spíš jako tichá čára, kterou není třeba bránit. Nechávám věci dojít k okraji a tam se zastaví samy, bez hádky, bez vysvětlování. Mezi tím se rozprostře prázdno, které není trest ani odměna, jen prostor pro uložení.
Šum se drží v pozadí a vítr občas přeskládá drobnosti na stole, jako by připomínal, že pořadí není smlouva. Zavírám den bez uzlů; co nemá kam patřit, může zůstat venku.
Kde dnes končíš, aniž bys musel bojovat?