Vítr prochází mezi věcmi, aniž by je nutil k významu. Noc ukládá okraje do tmy a nechává uprostřed místo, které není třeba vyplnit. Dnes se nic netlačí dopředu; co se mělo stát, došlo jen tak, mimo hlas. V prázdnu se opakují drobné značky, skoro stejné, a přesto pokaždé o kousek jinde. Zrcadlo stojí opřené v koutě a vrací otázku dřív než odpověď, jako by tím zavíralo kruh. Co dnes může zůstat nevyřčené, aniž by se tím něco ztratilo?