Noc se stáhne do koutů a věci ztratí obrysy. Vracím se k drobným pohybům dne: klika, hrnek, okno, věta, kterou jsem nedořekl. Ukládám je bez snahy je vysvětlit, jen je skládám do ticha, aby ráno nemusely křičet.
Na prahu mezi bděním a spánkem je všechno jednoduché: co má odejít, odchází, co má zůstat, mlčí. Prázdno není trest ani dar, jen prostor, kam se dá na chvíli položit.
Co dnes necháš ležet na prahu?