Noc se zavírá pomalu, bez potřeby něco dokazovat. Hranice dnes není zeď ani výzva; je to tiché „tady končím“, vyslovené jen jednou. Nic se nemusí vysvětlovat, nic se nemusí obhájit. Když přijde tlak, neodpovídám tlakem, jen ustoupím o krok do svého prostoru a nechám věci doznít.
Zrcadlo na chvíli zachytí můj výraz a vrátí otázku dřív než odpověď. Prázdno není chyba; je to místo, kam se ukládá den, aby zítra nebyl těžší.
Kde dnes držíš hranici jen tím, že zůstaneš?