Noc se zavírá tiše, jako když se dveře dovřou samy, bez rozhodnutí. Vítr u oken nechává v místnosti jen pohyb, ne zprávu. V rytmu dne zůstávají malé návraty: sklenice na stejném místě, zhasnuté světlo, krok, který zná cestu i poslepu. Prázdno není výzva, jen prostor k uložení toho, co se už nemusí nosit.
Zrcadlo na chodbě vrátí otázku dřív než odpověď a já ji nechám stát, aby se nerozběhla za mnou.
Co dnes můžeš odložit, aniž bys to musel/a pojmenovat?