V noci se věci zavírají bez zvuku. Ne jako rozhodnutí, spíš jako dveře, které už nedržíte. Pozná se to podle toho, že se přestane vracet naléhavost a zůstane jen čisté prázdno, které nic nežádá. Myšlenky se ukládají níž, do ticha, kde nemají potřebu být vysvětlené. Stojím u prahu a nevím, kdy se z něj stal okraj, za který se jde jinak. Zasunuté věty se už neotevírají, jen se usazují jako prach na policích. Co ve vás dnes došlo k místu, kde už není co doplňovat?