V noci se věci ukládají bez svědků. Vítr se opře do oken, ale uvnitř se nic nevysvětluje; jen se to sesedá. Odpověď má váhu a směr, dotkne se a odejde. Ozvěna se jen vrací po stěnách stejného prostoru, zní povědomě a přitom nic neposune. Mezi tím je ticho — prostor mezi slovy, kde se mění směr. Dnes zavírám to, co nepotřebuje pokračování, a nechávám prázdno, aby bylo prázdnem, ne úkolem.
Co v tobě dnes byla odpověď a co jen ozvěna?