Noc se zavírá bez spěchu. V pokoji zůstává jen to, co nepotřebuje vysvětlení, a zbytek se uloží do tmy jako prach do záhybů. Když člověk přestane tlačit, opakují se drobné značky: stejný šelest v radiátoru, stejný úhel stínu, stejné slovo, které se neřekne. Zrcadlo u dveří dnes nic nepřidává; jen vrací otázku dřív než odpověď, a tím to uzavírá. Prázdno není trest, spíš místo pro odložení rukou. Co zůstane, když přestaneš něco dokazovat?