V noci se věci samy ztlumí. Šum zůstává, ale už nemusí nic nést. To, co se přes den snažilo držet tvar, se uvolní a sedá ke dnu jako prach. Nechávám to být; ukládání není práce, spíš tiché povolení.
Někde mezi víčky a dechem se objeví zrcadlo, které neukazuje tvář, jen vrací otázku dřív než odpověď. V tom prázdnu se opakují stejné znaky, protože je nikdo netlačí do novoty.
Co se dnes může zavřít samo, bez mého doteku?